Neobjektivnost a až fanatické pohrdání ve čtyřicátých až osmdesátých letech minulého století hodnotami, které vytvořili naši předkové, vykonaly své. Mnoho osobností, zvláště ve vědě a technice bylo zapřeno a dosud zůstává opominuto, v horším případě i zapomenuto. Doufejme, že zmíněná druhá varianta nepotká osobnost Ing. Ericha Roučku, který byl také nazýván „moravským Edisonem“.
Město Blansko již jeho zásluhy ocenilo tím, že in memoriam mu bylo uděleno čestné občanství, v jím založeném závodě byla umístěna pamětní deska a od roku 1993 Metra Blansko, a.s. oceňuje mimořádné pracovní úspěchy současníků „Cenou E.Roučky“. Kromě Blanska už žádné jiné uznání.
V roce 2004 tomu bylo 75 let, kdy založil ve Slatině továrnu na výrobu nízkotlakých kotlů. Starší občané a zejména bývalí jeho zaměstnanci si dobře a rádi vzpomenou na něj jako svéráznou a činorodou osobnost. Vzhledem k jeho významu určitě nadnárodním bude vhodné, aby se o něm dozvěděli i ti, kteří jej dosud neznají.
Erich Roučka se narodil v roce 1888 ve Velkém Meziříčí na Moravě a zemřel jako emigrant v Ezeldorfu u Norimberka v roce 1986. Již od mládí se zajímal o fyzikální pokusy a technické modely. V deseti letech zhotovil jednoduchý ampérmetr, ve čtrnácti pec na tavení mosazi, v sedmnácti akumulátor, elektromotor a rozvaděč s měřícími přístroji. To už byl studentem na čtyřleté německé Státní průmyslové škole v Brně, protože Česká průmyslovka ještě v roce 1904 elektrotechniku nevyučovala. Na absolutorium v roce 1908 navazuje praxe u a.s. Kolben a spol. v Praze a pak u firmy Siemens & Halske Berlin, nejvýznamnějšího výrobce měřící techniky ve své době. Po návratu z ciziny založil za vypůjčené peníze v Blansku v roce 1911 první výrobnu elektrických měřících přístrojů v Rakousku-Uhersku. Měl sedm mechaniků a hodinářů a začal dodávat přístroje značky ER do Prahy a do Vídně. Sám vyvíjí a konstruuje i vede výrobu, která se úspěšně rozšiřuje jako seriová výroba stále nových a nových přístrojů a má i své zastoupení až v Budapešti. Tajemství jeho úspěchu je v tom, že dodává dobré a spolehlivé přístroje v krátkých dodacích lhůtách. A jeho přístroje vítězí nad přístroji z věhlasných světových firem. Když na rakousko-uherské lodi za I.světové války odpadávaly při střelbě z těžkých děl ručičky na přístrojích zn. Weston a Siemens & Halske, pohotově nabídl své přístroje, které obstály při zkušební střelbě a dostával pak z Vídně velké zakázky pro válečné námořnictvo.
Po válce odjíždí Erich Roučka na studijní cestu do USA. Zajímá se především o automatické regulátory parních kotlů. Za sebou má již cca 70 uznaných patentů. V USA zadá asi 200 nových patentových přihlášek a na patentovém úřadě ve Washingtonu důkladně studuje patenty a spisy a asi 10 000 patentů zakoupil. V té době navštívil i vynálezce Alvu Edisona, který je vlastníkem 1 300 patentů, v jeho laboratořích a předložil mu některé svoje objevy, především bezdrátové řízení lodí, podmořských člunů a letadel. A posudek T.A.Edisona? Erich Roučka svými vynálezy předbíhá tolik svou dobu, že jsou některé jeho objevy tehdejší současnou technikou nerealizovatelné. Satisfakcí pro Ericha Roučku je, že postupem doby jsou však jeho objevy uplatňovány i v praxi. Jeho podnik po návratu z USA se stal prvním dodavatelem multimetrů pro parní elektrárny, automatických regulátorů napájení vodou aj. Se svolením Karla Čapka začal používat pro tyto mechanismy značky E.R. ROBOT.
Za své dílo obdržel titul inženýr, i když žádnou vysokou školu neabsolvoval. Byl poctěn řadou medailí, cen i uznání od ministerstva i na výstavách, vč. Výstavy soudobé kultury v roce 1928. A v tomto roce se i oženil a vzal si krásnou učitelku Zdeňku Hábovou a měl s ní tři děti: Ericha a dvojčata Jarmilu a Zdeňka.
A pak přichází rok 1929 a Erich Roučka začíná stavět nový závod ve Slatině, protože ve vyhlédnutých Brankovicích se mu nepodařilo koupit potřebné pozemky. Slatina má však i velkou výhodu v tom, že v bezprostřední blízkosti továrny je železniční trať a železniční stanice. Po zahájení výroby začínají kotle Ericha Roučky dobývat svět, kotelny jeho systému jsou čisté, např. v roce 1944 obdivují odborníci kotelnu v Moravské bance na Náměstí Svobody v Brně, která je opatřena i kokosovými koberci. A když bylo E. Roučkovi povoleno postavit jeden kotel na zkoušku v Praze a z komína se nekouřilo, tak se pátralo v kotelně i okolí, zda nebyl sopouch tajně vyústěn do komína vedlejšího domu. Ale nenašlo se nic. A E. Roučka pobaveně vysvětlil, že jeho kotle mají tak dokonalé spalování a tak začal dostávat hodně objednávek i z Prahy.
Po roce 1945 se vzdal podnikatelské činnosti a chtěl se věnovat jen bádání. V roce 1947 dostal nabídku z Clevelandu řešit výrobu kvalitní oceli z odpadu a i když to bylo jeho současným zájmem, nabídku nepřijal a jak sám napsal: „ chci výsledky své práce zachovat své vlasti“. Po únoru 1948 byla jeho továrna ve Slatině znárodněna, přišel o svou laboratoř, krátce pracoval v Metře Blansko a pak ve Výzkumném ústavu energetickém v Brně. Jeho návrhy však neměly šanci být realizovány a tak v roce 1959 emigroval do Západního Berlína a prožil si velmi těžké období v uprchlickém táboře. Jeho věhlas jej však zachránil od těchto útrap a bylo mu nabídnuto místo u firmy AEG nedaleko Düsseldorfu. Dávno před svou emigrací napsal, že považuje „za nešťastné, jestliže mnozí naši talentovaní a pracovití lidé musí hledat obživu v cizině“ – tento smutný osud potkal nakonec i jej.
Nakonec měl kolem 850 uznaných patentů a to především v oblasti techniky, ale částečně i z oblasti medicíny. Jeho organismus nevydržel dlouhodobé trvalé přetěžování a vyčerpávající pracovní vědecké i organizační nasazení a ve svých 40 letech onemocněl. Kromě lékařské pomoci hledal E.Roučka i vlastní řešení. Dočetl se o způsobu života kašmírských Hunzů, často využívaných v Himalájích jako nosiči břemen, kteří při velmi skromné výživě jsou schopni podávat vysoké fyzické výkony. Živí se převážně drceným obilím a jinou rostlinnou potravou bohatou na alkálie a vitamíny. Ani této potravy nemají vždy dostatek a přesto nebývají prakticky po celý život nemocní. A tak se začal zabývat dietetikou a gerontologií, experimentoval na sobě i na bílých krysách. Brzy se centrem jeho zájmu stal problém rakoviny. Poznatky i výsledky svých experimentů konzultoval s profesory brněnské lékařské fakulty. V roce 1934 nákladem2,5 mil.Kč otevřel na ulici Lipová 9 (Tvrdého) sanatorium, kde se pacienti léčili pod odhledem lékaře Roučkovou metodou. Tuto terapii pak převzalo sanatorium v Berchtesgadenu.V roce 1937 vydal knihu, kde vyložil svou teorii o vzniku rakoviny při nesprávné výživě. Jako léčebnou metodu doporučoval režim mírné podvýživy a silné alkalizace organizmu směsí jednoduchých sloučenin draslíku, sodíku, vápníku a hořčíku. Knížka vzbudila značnou pozornost a příznivý ohlas z lékařských kruhů. Ministerstvo zdravotnictví pověřilo špičkové odborníky prověřením jeho poznatků a výsledkem bylo oficiální uznání Ericha Roučky jako biochemika a badatele v oblasti rakoviny spolu se souhlasem k jeho práci v laboratořích lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně na problému rakoviny. Jeho přednáška v roce 1946 před kolegiem profesorů a členů Spolku českých lékařů byla přijata s velkým nadšením. Tak Erich Roučka již před 60 lety propagoval myšlenky kurativní i preventivní zdravotní péče, které jsou dodnes aktuální.
Nelze pominout i lék, který vyvinul a byl na trh dodáván pod názvem ERBASIT. Lék připravovaly brněnské lékárny U červeného raka a U milosrdných bratří. V roce 1958 již jen jedna lékárna v Děčíně.
Erich Roučka sestrojil i funkční model srdce a krevního oběhu., na který mu byl udělen v roce 1950 patent. Přístroj věrně napodoboval činnost srdce a funkce krevního oběhu za různých normálních i patologických stavů a byl vlastně předchůdcem mimotělního oběhu krve. Posléze E.Roučka věnoval přístroj lékařské fakultě MU v Brně pro výuku studentů. Dalším pokusným modelem byl detektor emocí a lží, jímž chtěl v kriminalistice tehdy zcela neobvyklým způsobem ověřovat výpovědi eventuálních delikventů. Ještě jako devadesátiletý navrhoval schéma měřidla na objektivní identifikaci geopatogenních zón.
Erich Roučka vždy jako badatel i podnikatel dával společnosti víc než bral a tak to bylo i s jeho starobní penzí, která mu byla vyměřena ve výši 360 Kč.
V tomto článku nelze postihnout všechny oblasti bádání a jejich úspěšná zakončení na Patentovém úřadu, můžeme tedy alespoň konstatovat, že vliv Ericha Roučky na vývoj techniky nejen u nás, ale i v celoevropském měřítku byl vyjímečný, stejně tak jeho vědecká činnost v oblasti medicíny a bioinženýrství. A musíme souhlasit s T.A.Edisonem, že v mnoha případech myšlenkově předběhl svou dobu.
Pomalu jedno století (zemřel v 96 letech) se těšil za výsledky svého bádání úctě po celém světě a určitě by si zasloužil, aby jeho jméno nesla některá ulice či náměstí v Brně.
Dceři Ing. Ericha Roučky, paní Jarmile Staňkové, bývalé člence operního souboru Státního divadla v Brně, patří dík za ochotu poskytnout informace i materiály o svém otci a zejména za fotografie z rodinného archivu.
Miroslava Buršíková
Brno 11.4.2004
