Před školou na Přemyslově náměstí stojí barokní kaple. Nechal ji postavit v roce 1703 Karel Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat na Líšni na žádost svých poddaných, aby bylo kde zvonit na poplach při tehdy velmi častých požárech. Od počátku Kaplička (jak se všeobecně označuje a nazývá) sloužila nejen k pravidelnému zvonění – ráno, v poledne a večer, ale i k příležitostnému zvonění při církevních slavnostech a ke zvonění umíráčkem. Zvonění umíráčkem se jediné dochovalo až do dnešních dnů. Zvoníků (dříve nazývaní zvonaři)byla dlouhá řada, až do období 2.světové války to byla, sice nepatrně, ale placená obecní funkce, od 2. poloviny 20.století místní samospráva již zvoníkovi nic neplatí.Ve 20.století byli zvoníky Kunc, Svoboda, Pařízek, Heinz, Frídecký a nyní tuto službu vykonává F.Hromek ml.
Autor architektonického návrhu nebyl až donedávna znám. Teprve vídeňský historik umění PhDr. Lorenz na základě svých vědeckých bádání určil, že jejím autorem je významný architekt své doby Domenico Martinelli a tuto stavbu ve své odborné publikaci v roce 1982 zařadil mezi jeho díla. Tento názor akceptovali i čeští odborníci a tato pamětihodnost je uváděna jako dílo Martinelliho i v časopise Umění v roce 1982. Je známa skutečnost, že D. Martinelli byl na jaře roku 1703 hostem na zámku v Líšni a na podzim téhož roku, kdy stavba byla už dokončena, byl na zámku opět návštěvou. Z toho lze usuzovat, že i když vzhledem k celému dílu umělce se jedná o stavbu malého rozsahu, považoval ji autor za pozoruhodnou a měl k ní vztah.
Základní kámen byl položen 28.6.1703 a stavba byla dokončena 4.10. téhož roku, o čemž svědčí na pergamenu latinsky psaná zakládací listina, která je uložena v báni kapličky. Už sama skutečnost, že byla do kupole uložena zakládací listina, což se činí jen u velmi významných staveb, dokumentuje mimořádnost Kapličky. Stavba sama má šestiúhelníkový půdorys a tři nosné sloupy jsou spojeny oblouky a kamennou balustrádou. Uvnitř jsou umístěny tři sochy – sv. Floriána, sv. Václava a sv. Leopolda. Na kapli je znak hrabat z Kolovrat. Současný zvon na vížce pochází z roku 1803 a v roce 1870 byl přelitý. V roce 1846 po velké bouři spadla kupole na vížce a byla nahrazena novou. Další oprava byla provedena v 1886. V roce 1945 zorganizovala Josefa Ošťádalová velkou sbírku a z jejího výtěžku pak byla provedena důkladná oprava stavební části Kapličky. Ale pak začala (doufejme) nejsmutnější etapa Kapličky. Stavba upadla v nemilost mnohých tehdejších místních zastupitelů a chátrala. Díky iniciativě zejména Sl.Kellnerové, Jos. Ošťádalové a Rud. Frídeckého nebyla kaplička v letech 1951-1960 odstraněna, ale stále více chátrala. Až v roce 1983, kdy už Kaplička byla úplně v desolátním stavu, povolil Obvodní národní výbor Brno IV provést opravu svépomocí občanů v akci „Z“. Za podpory občanského výboru č. 162 a jejího předsedy Ing. Bohumila Reichstädtera, CSc. se organizace opravy ujala Miroslava Buršíková a nakonec získala nejen všechna potřebná schválení, ale i finanční prostředky k opravě. Akce se setkala s nevídanou iniciativou slatinských občanů – bez rozdílu politického přesvědčení. A tak generální oprava stavební části byla provedena občany brigádnicky. Každý pomohl, jak se dalo: někteří od svých zaměstnavatelů měli zadarmo dopravní prostředky, lešení, stavební materiál, stavební nářadí, jiní přispěli jako zedníci , pomocníci vč. veškerých prací, spojených se stavbou. Protože se jedná o objekt, zapsaný ve státním seznamu kulturních památek, byly všechny postupy konzultovány s pracovníky Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, jmenovitě PhDr. profesora Jana Sedláka, v současné době děkana Fakulty výtvarných umění v Brně a PhDr. Ochmana, jejichž výrazná a svým způsobem odvážná podpora a odborná pomoc sehrály důležitou roli při jednání na Městském národním výboru. Zásadním přínosem pro celou akci byl také přístup inspektorky pro oblast památkové péče na MěNV Brno PhDr. Jany Severinové, která se aktivně ujala zajišťování dalších oprav vč. financování. Ministerstvo školství a kultury v Praze schválilo restaurování soch a práce byla zadána Fondem výtvarných umělců p. Bortlíkovi za Štěpánovic. Ing.Arch.Wochta navrhl nový tvar lucerny, který lépe vyhovoval baroknímu stylu stavby, protože bylo nesporné, že tvar vížky neodpovídá stylu stavby. Návrh odvodil Ing. Arch. Wochta od zachovaných luceren na jiných Martinelliho stavbách tak, aby lépe odpovídal stavebnímu slohu stavby a aby vzhled vížky byl asi takový, jaký navrhl sám architekt Martinelli v době stavby Kapličky. Celá vížka byla pak zhotovena ve Stavebním podniku města Brna, pracoviště ve Slatině, který provedl odříznutí staré a pomocí jeřábu pak nasazení a montáž vížky nové. Kříž byl ukován v Ústředí uměleckých řemesel v Brně a spolu s bání pozlacen. Do báně pak byly uloženy nejen všechny původní materiály vč. zakládací listiny, ale i zpráva o opravě v roce 1983-85. Kamenná balustráda v obloucích a dlažba uvnitř Kapličky je replikou původní a byla vyrobena a usazena kamenickou dílnou z Hradce Králové z tamního pískovce, rovněž podle návrhu Ing.Arch. Wochty. Návrh M. Buršíkové na nové mříže schválili památkáři a vyrobili je v učilišti První brněnské strojírny Brno. Není možné ani vyjmenovat všechny, kteří obětavě pomáhali při opravě, ale dodnes nás všechny, kteří se na pracích podíleli, spojuje silné pouto z radosti nad dobrou a prospěšně vykonanou prací.V roce 1990 byla na ostrůvku kolem Kapličky vysazena lípa Demokracie, neboť lípy dle dochovaných materiálů vždy kolem ní rostly. V roce 2002 zajistil Úřad městské části MMB Brno-Slatina provedení opravy fasády a vnitřních omítek.
Letos je tomu 300 let od postavení kaple sv. Floriána, její historie je dlouhá a mnohdy pohnutá. Kaplička je hluboce vkořeněna do podvědomí nejen slatinských starousedlíků, ale i mnoha obyvatelů sídlišť ve Slatině. Všichni si této mimořádné a ve Slatině jediné kulturní starobylé památky vážíme a všeobecně ji považujeme za symbol Slatiny.
Miroslava Buršíková
10.5.2003