Manželům Rozálii a Karlu Kalousovým se v roce 1919 narodila dcera Eliška. Základní školu vychodila ve Slatině a pak se vyučila prodavačkou u firmyZölner. Již v té době hrávala ochotnické divadlo ve Slatině, hlavně zpívala v operetách – měla koloraturní soprán, lehce vyzpívala tříčárkové „C“ a disponovala velkým hlasovým rozsahem. Zpěv studovala soukromě u prof. JAMU Vilibalda Schreibera.
První angažmá získala v roce 1946 v Divadle 5. května v Praze, kde na sebe upozornila rolí Violetty v opeře La Traviatta. Další angažmá bylo v Bratislavě, kde v opeře Hubička v roli Barče zpívala slavnou skřivánčí píseň. V Brně byla členkou operetního souboru v divadle Reduta a její velká role v tomto období byla v Žebravém studentu. Kromě toho Eliška Kalousová vystupovala, tak jak bylo tehdy povinností všech umělců, v zájezdovém estrádním souboru s konferenciérem Rudou Stolařem, Vildou Blažkem, tetičkó Krópalkó a Jozéfkem Melhobó z Břóchovan. Připravovaný samostatný recitál operních a operetních árií se však již pro zdravotní potíže neuskutečnil. Pamětníci dosud vzpomínají na její krásné vystoupení v líšeňském kostele s písní Ave Maria.
V 18. letech se provdala za celního úředníka Oldřicha Máčela, s nímž měla syna Petra. Syn po své matce zdědil hudební nadání, studoval na JAMU hru na lesní roh, avšak hudbě se později nevěnoval. Zemřel ve věku 63 let v roce 2001. Druhé šťastné manželství uzavřela Eliška Kalousová s Rudolfem Adlerem, inspektorem pro kulturní zájezdové skupiny. Ale stálé cestování a vyčerpávající pracovní zatížení podlomilo její zdraví a v roce 1960 ve věku 41 let zemřela.
Zpracoval Frant. Sklenář – zveřejněno v AoS č. 11/2001 vč. fotografie.