Vzpomínky primáše p. Bohumila Máčela a členů souboru p. Františka Hromka st., pí Boženy Kepákové a pí Naděždy Píškové.
Soubor založil p. Milan Píška v roce 1954 za podpory tehdejšího ředitele n.p. Slatina (bývalý podnik Ing. Ericha Roučky), který pocházel ze Strážnice a k folkloru měl blízký vztah. M. Píškovi se podařilo pro tuto činnost získat nejen amatérské zájemce ze Slatiny, Tuřan a blízkého okolí, ale i tehdejší studenty medicíny v Brně a to Jiřího Holáska z Poštorné a Eduarda Kavana z Uherského Hradiště. Oba byli výborní tanečníci i zpěváci a své umění předávali ostatním členům souboru. Na zvýšení odborné úrovně se podílela i známá brněnská folkloristka pí Zdenka Jelínková, která naučila všechny, jak se pohybovat a taneční kroky.
(Poznámka: Už jako MUDr. Eduard Kavan emigroval do Švýcarska, kde si vybudoval svou kliniku a MUDr. Jiří Holásek emigroval do Švédska, kde úspěšně působil jako lékař a navíc zde založil slovácký taneční kroužek.)
První schůzka byla v roce 1954 na slatinské Radnici, M. Píška zorganizoval muzikanty. Byl zde i Vladimír Fronek, který kdysi měl ve Slatině svou kapelu, přišel i jeden cigán, který hrál na housle, ale neznal noty a nakonec se sestavila hudba pod vedením primáše Bohumila Máčela.
Pan B. Máčel se již od dětství učil hrát na housle a měl k tomu velké nadání. Byl přijat k výuce i prof. Tvrdoněm, který měl zajímavé učební postupy: např. připevňoval žákům na prsty různá závažíčka, aby získali do ruky lehkost při hraní a pod. Díky vedení prof. Tvrdoně vyrostl p. Máčel ve výborného houslistu. V hudebním souboru pracoval i prof. Ladislav Němec mj. varhaník v Tuřanech, který do souboru přivedl své dva syny – Laďu a Jana, kteří se naučili hrát i na cimbál. Poradcem pro hudbu se stal navíc i František Dobrovolný, hráč na cimbál v BROLNU. Významným členem kapely byl i Josef Kratochvíl, který hrál nejen na cimbál, ale i na basu, violu a gajdy.
Takže soubor měl na vysoké odborné úrovni i kapelu.
Soubor se pak zúčastňoval mnoha veřejných vystoupení po celé republice a účastnil se i mnoha soutěží lidové tvořivosti. Obsadili i 2. místo v celostátním kole v Ostravě, kde zvítězili nad mnoha renomovanými soubory. Vysokého ocenění dosáhli nejen předvedením pravého slováckého verbuňku p. Kavanem a Holáskem, ale i pásmem čtyř písní, které do té doby nebyly nikde zaznamenány a vzbudily velký rozruch mezi folkloristy. A obdivuhodné bylo, že Brňáci či vlastně Hanáci předváděli pravé Slovácko.
Moderátorem v dnešním slova smyslu (dříve se používal termín „konferencier“) byl především p. Milan Píška. Jako lidový vypravěč se plně vyrovnal i známému vypravěči Vašku Mlýnku z Kuželova, který se souborem sám často vystupoval. M.Píškovi stačilo pronést pár prvních slov a obecenstvo již bylo naladěno na veselou náladu. Se souborem vystupoval i autor knih Slovácko se súdí a Slovácko se nesúdí Zdeněk Galuška. Významným moderátorem byl i Dr. Zahradníček, moderoval i modní přehlídku v Besedním domě v Brně, když soubor při této přehlídce vystupoval. Soubor si postupně vybudoval všeobecné uznání a vysoké hodnocení za svou profesionalitu, které bylo dosaženo nejen vlastním úsilím všech členů souboru – tanečníků, zpěváků i hudby, ale šťastnou volbou vynikajících osobností. Na čisté stylovosti se podíleli především Kavan a Holásek, vynikajícím organizátorem byl M.Píška. Solovými zpěváky byl Frant. Hromek, Zdeněk Kepák, Milan Píška, Lída Rýdlová, Naďa Píšková a Božena Kepáková.
Finanční zabezpečení souboru zajišťoval n.p. Slatina, později n.p. Sigma Brno-Slatina. Organizační záležitosti vč. vystupování souboru zajišťoval p. MilanPíška a p. Jindřich Gryc.
Soubor se zasloužil také o oživení tradice slatinských hodů. Z JZD od zahradníka zv. Bulhar Genov se zapůjčily rohože, v místě dnešních tenisových kurtů se na sokolském cvičišti se postavila chalupa, zvaná „slovácká búda“, p. Jindřich Gryc zajistil veškerou organizaci vč. občerstvení, pí Kepáková namalovala na chalupě slovácké ornamenty, hudba hrála a občané se dobře bavili.
Z počátku členové souboru oblékali vypůjčené kyjovské kroje, brzy však jim n.p. Slatina pořídil tzv. horňácké kroje, specielně kroj typický pro obec Velká nad Veličkou.
Ženský kroj se skládal z jedné neškrobené bílé spodničky, přes kterou se oblékala jasně žlutá s nádechem do oranžova plisovaná sukně, která byl o 5 cmkratší, než spodnička. Zástěra byla široká bílá plátěná s drobnými nafialkovělými květy. Rukávce byly také plátěné, bílé, mírně naškrobené, nad lokty nabrané staženou šňůrkou a ukončené bílou kraječkou. Rukávce měly na ramenou podél všitého rukávu proužek černé výšivky. S rukávci byl spojený i bílý límec, černě vyšitý. Límec přiléhal ke krku, vzdáleně připomínal tvarem námořnický límec, který se ovšem nosí hladce položený na oblečení.Kordulka byla červená, přizdobená zelenými všitými pruhy, vpředu výstřih přecházel ve špice, které trčely směrem vzhůru. Šátek byl bílý plátěný, po uvázání vynikla v týlu černá výšivka. Přes tento šátek se vázal dlouhý plátěný bílý pruh kolem hlavy tak, že vzadu se konce překřížily a tyto konce se u uší zastrčily za ovinutý pruh tak, aby tvořily malé rožky po stranách obličeje. Tento pruh byl rovněž částečně na temeni hlavy černě vyšívaný. Kroj byl lehký. slušivý a příjemný na nošení, dobře se v něm tancovalo.
Mužský kroj měl modrošedé úzké kalhoty, opatřené barevnou výšivkou. V místech tzv. poklopce měli muži zastrčen barevně vyšívaný kapesník. Košile byla bílá a širokými dlouhými rukávy s bílou výšivkou. Vesta byla z tmavého fialkově modrého sametu. Muzikanti se od zpěváků a tanečníků lišili tím, že nosili dlouhé, dole při okraji vyšívané zástěry.
Všichni měli na nohou černé vysoké hladké holínky.
Aby soubor měl takové vynikající výsledky, vyžadovalo to nejen nadšení všech, ale i obětavost na úkor osobního pohodlí. Např. Frant. Hromek celé roky vozil v létě zimě dvakrát týdně na voze s koňmi cimbál z Tuřan a zase zpět.
Nadšení a s tím i úspěchy trvaly asi 10 let, zakládající členové trošku zestárli, začali přicházet noví, mladí, hlavně z Brna a chtěli ukázat, že taky něco dovedou. Tak starší ale postupně odcházeli, mladým elán nevydržel a soubor se rozpadl. Zbylé kroje byly darovány tanečnímu souboru Břeclavan. O poslední mužský kabátec p. Píšky, šitý v roce 1956 v Uherském Hradišti, tak jako všechny ostatní kroje, nemělo Etnografické muzeum v Brně zájem a tak jej pí Píškovádarovala souboru Hradišťan v Uherském Hradišti, Tehdejší kroje měly svou velikou hodnotu proto, poněvadž byly ušity z materiálů, které se na kroje původně používaly.
P. Máčel byl po celou dobu existence souboru primášem.
P. Hromek pak cca 30 let zpíval sólově v kostelích po celém okolí, jeho píseň „Rodné brázdy“, kterou zpívával na pohřbech starých sedláků byla v roce 2003 nahrána na magnetofonovou pásku. V roce 2005 oslaví 85 let věku a veřejně již nezpívá.
Josef Václav Sládek: Rodné brázdy
Rodné brázdy v šíř i v dál,
co mi Vás jen Pán Bůh přál,
co se já Vás naoséval, naoral.
Kdo tu bude u Vás stát,
kdo Vás bude míti rád,
kdo Vás přijde, rodné brázdy, zaorat.
Rodné brázdy v šíř i v dál,
rád bych potom z hrobu vstal,
říct mu, aby jako já Vás miloval.
Vzpomínky zaznamenala Miroslava Buršíková
