V pondělí 7. ledna 1923 po schůzi Školského podporovacího spolku ve Slatině se mezi přítomnými členy rozpředla debata o různých záležitostech. Občan František Novotný, povoláním krejčí, navrhl, že by bylo prospěšné střádat i sebemenší obnosy a navzájem si pomáhat. Návrh přítomné zaujal a tak se v neděli 14. ledna 1923 sešli v obecním hostinci pánové Heinz František. Novotný František,. Kořínek Josef, Keberle František st. i ml., Kikerle František, Čech Jan, Marcinka Josef, Krejčí František, Farlík Jaroslav a Zelinka Václav a rozhodli se založit Úsporný kroužek. Na schůzce, která trvala dvě hodiny, se přítomní usnesli na pravidlech (která bohužel neznáme a asi už nezjistíme), dle kterých se činnost kroužku bude řídit. Navíc se všichni čestným slovem zavázali, že se též sami dle toho zachovají. Nelze již zjistit první úložky, je však jisté, že na první schůzi 22. ledna již kroužek měl v pokladně nějaké peníze v hotovosti..
Úsporný kroužek byl založen se zpětnou platností od 1. ledna 1923.
První schůzi svolavatel František Novotný svolal na 22. ledna 1923 na 7 hodinu večerní k sobě domů. Nejprve proběhla volba funkcionářů – svolavatelem se stal František Novotný, zapisovatelem jednání ze schůzek, tzv. protokolů, se stal František Heinz a pokladníkem Josef Kořínek. Zajímavé je, že hned na této schůzi si občané vybrané rozebrali, a to František Novotný si půjčil 89,30 Kč a František Keberle ml. také 89,30 Kč. Na této schůzi bylo dohodnuto, že se budou scházet prozatím u Josefa Kořínka.
Druhá schůze byla svolavatelem Františkem Novotným určena na 5. února 1923. Dle zprávy pokladníka Josefa Kořínka byla bylo vybráno 384,50 Kč. Na schůzi poskytnuta půjčka Jaroslavu Farlíkovi 23,50 Kč, 22. ledna bylo půjčeno 178 Kč, takže zbývající hotovost 130,- Kč byla uložena do Občanské záložny. Byl přijat nový člen František Opluštil. Nám neznámá pravidla fungování kroužku byla doplněna ustanovením, že větší půjčky budou poskytnuty jen tehdy, pokud žadatel bude mít ručitele z řad členů kroužku, jehož vklad odpovídá výši požadované půjčky.
Třetí schůze proběhla 4. března v 9,30 hod. v obecním hostinci. Svolavatel František Novotný schůzi zahájil a bylo přijato dalších 8 nových členů. Opět následovala zpráva pokladníka a byly přečteny a schváleny protokoly. Důležitým aktem bylo podepsání pravidel od zakládajících členů vč. členů, přijatých na této schůzi, tj. 19 podpisů.
Čtvrtá členská schůze Úsporného kroužku se konala 2. dubna 1923 dopoledne v obecním hostinci. Pokladník informoval, že k 1.dubnu bylo uloženo 1 909,- Kč a členům půjčeno 378,60Kč.. V záložně bylo uloženo 1 467,- Kč. Zpráva byla schválena. Občan Josef Kořínek navrhl, aby pro kontrolu knih byli zvoleni 2 revizoři, kterými byli navrženi Karel Horák a František Krejčí. Oba funkce přijali. Občanu Františku Novotnému byla povolena půjčka 300 Kč.
Pátá členská schůze se konala 6. května dopoledne opět v obecním hostinci. K současným 20 členům přibylo dalších 7 nových členů na této schůzi. Zde jim byla přečtena pravidla kroužku, s čímž byli noví členové srozuměni a tím byli přijati. Stav finančních prostředků se zvýšil na 3514,50 Kč, půjčeno bylo 1 078,60 Kč. Z diskuze o činnosti jiných úsporných kroužků, zejména o stanovách Pražských střádalů, vzešel návrh dopracovat vlastní přijaté stanovy a byla zvolena komise s úkolem předložit návrh nových stanov do prvního června. Současně bylo schváleno odebírání časopisu „Střádal“. Dne 23.5.1923 proběhla přípravná schůze členů komise, kde byla sestavena nová pravidla pro činnost kroužku,
Šestá chůze se konala 31.května dopoledne opět v obecním hostinci. Bylo přijato dalších 6 členů do kroužku. Dle zprávy pokladníka vklady občanů činily 5 427,50 Kč. Na této schůzi byla jednohlasně schválena nová pravidla činnosti a na 5. června byla svolána valná hromada, na které pak byl zvolen nový výbor.
Na této půlroční valné hromadě bylo přijato jednak dalších 6 nových členů a byla schválena nová pravidla. Důležitá byla i volba výboru. Předsedou byl zvolen František Novotný (24 hlasů), místopředsedou Václav Zelinka (23 hlasy), zapisovatelem František Heinz (27 hlasů), pokladníkem Josef Kořínek (26 hlasů), revizory Karel Horák (25 hlasů) a František Krejčí (24 hlasů). Přísedícími do výboru byli zvoleni: Josef Buček (15 hlasů), František Keberle st (16 hlasů), František Keberle ml. (15 hlasů), Jaroslav Farlík (13 hlasů). Zvolení volbu přijali. Schůze končila provolání „Zdar“.
První výborová schůze se konala 10.7. večer v obecním hostinci. Každá schůze tak jako dříve začínala přečtením protokolu z minulé schůze a jeho schválením. Po schválení protokolu následovala zpráva pokladníka. Občan Josef Kořínek informoval, že vklad činí již 10 100,- Kč a půjčeno je 3 833,- Kč. Z jeho podnětu byl Václav Zelinka pověřen, aby projednal v záložně, že kroužek není spokojen s její praxí úročit vklady vždy až od desátého dne v měsíci. Pokud by záložna nevyhověla úročit vklady dnem uložení, rozhodli se členové kroužku přestoupit do jiné záložny.
Dne 26.7. se konala členská večer v obecním hostinci. Na schůzi byl přijat jeden nový člen. Václav Zelinka spolu s Františkem Novotným informovali, že zjistili, že s úročením tak malého obnosu nelze v záložně dosáhnout většího úročení ani v jiné záložně a nakonec se přítomní usnesli, že smyslem založení kroužku byla vzájemná pomoc pomoc členů a ne úročení vkladu. Pokladník přednesl, že v záložně činí vklad 9 258,- Kčs, členům půjčeno 6 183,- Kčs. Zpráva pokladníka i zpráva revizorů o správnosti vedení pokladny byly schváleny. Z protokolu se dovídáme, že každý člen měl svou členskou knížku, kterou si musel sám zaplatit, kam se pak zapisovaly vklady a úročení se provádělo až ke konci roku.
Druhá výborová schůze se konala 15.8. v 5 hodin odpoledne opět v obecním hostinci. Byli přijati dva noví členové a jak bylo obvyklé, tak předseda je seznámil se stanovami a pokud noví adepti souhlasili, byli přijati. Pokladník informoval, že vklady činí již 13 960 Kč. Občanu Floriánu Pokornému byla povolena půjčka 1 000 Kč. Bylo zde dohodnuto, že se bude platit zápisné, a to jedna koruna, což bude předloženo členské schůzi ke schválení.
Členská schůze byla 17.9. večer v obecním hostinci. Dle zprávy pokladníka bylo kroužku svěřeno již 15 680,- Kč a celkem bylo zaevidováno již 900 položek. Zápisné 1 Kč bylo na schůzi schváleno pro všechny nové i už stávající členy. Návrh Josefa Nimrichtra aby se zápisné nezapočítávalo do ročního zisku, ale ponechalo se jako rezervní fond, byl rovněž schválen.
Dne 9. září byla další výborová schůze. Opět byl přijat jeden nový člen a přijata zpráva pokladníka, že úspory nyní již činí 18 309,- Kčs. Program byl velmi krátký.
Další výborová schůze byla 6. listopadu večer v obecním hostinci.. Byl schválen jak obvykle protokol z minulé schůze, dále přijat nový člen. Podle pokladníka činily úspora celkem 18 988,- Kč. Revizoři potvrdili, že vedení pokladny je v pořádku.
Dne 27. listopadu byla konána další výborová schůze.. Byli přijati tři noví členové. Dle pokladníka bylo uloženo 19 300,- Kč. V debatě zaznělo, že kroužek se musí stát veřejným a musí to být projednáno na členské schůzi, na které to vysvětlí předseda František Novotný.
Členská schůze Úsporného kroužku se konala 2. prosince opět v obecním hostinci. Opět byl schválen protokol z minulé členské schůze a byl přijat nový člen. Pokladník oznámil, že mnozí členové si vypůjčují peníze na zaplacení daní. Vklady členů činí 19 712,- Kč. Vyzval členy, kteří mají půjčky, aby vyrovnali úroky do konce roku nebo aby půjčku splatili. Na tuto schůzi byl pozván pan Dr. Šimek, aby vysvětlil, proč vlastně vznikaly dřívější záložny. Dobu rozdělil na tři epochy a v protokolu se doslovně uvádí: „ První (etapa) byla asi před sto lety, kdy jsme byli ujařmeni, ale stálým přemýšlením venkovského lidu nastala obroda asi před 20 lety (myšleno asi přelom 19. a 20. století) a pak roku 1918 nastalo osvobození, ale ne hospodářky a tak i nadále byl veškerý kapitál v rukou cizích lidí. Abychom ale kapitál získali do svých rukou, je potřeba šetřiti a utvářeti nové a nové záložny, které po delší době mohou vzrůsti ve velké podniky a tak si můžeme zabezpečiti hospodářský život na vlastních základech. Přítomní s pozorností referát vyslechli a začali uvažovati, že by přece bylo prospěšné záložnu v místě založiti“(konec citátu). Na té schůzi bylo rozhodnuto vypsat členské přihlášky k ustavující valné hromadě, která se pak konala 27. prosince 1923.
Poslední výborová schůze se konala 4. prosince. Byly zde přečteny stanovy Svazu českých a hospodářských společenstev v Brně, které pak byly předloženy ustavující valné hromadě ke schválení. Bylo rozhodnuto nechat valnou hromadu vybubnovat a vyhlášku, týkající se valné hromady 8 dnů předem vyvěsit.
Valná hromada se konala 30. prosince 1923 v obecním hostinci. Leták pro občany měl znění:
P. T. Občanstvu v Brně-Slatině
Dovolujeme si zdvořile oznámit, že dnem 1. ledna 1924 ustavila se Občanská záložna, která umožňuje občanstvu svoje menší úspory u nás uložiti, které se úrokují 4 a ½ až 5 % a poskytuje úvěry na 6 a ½ %.
Ředitelství a správní rada pracuje bezplatně ve prospěch občanstva a vyhoví v každém ohledu.
Úřaduje v místnostech záložny, u p. Haby, Nádražní ul. 216, každou nedli od 10 do 12 hodin dopol. V nutných případech vyhoví ochotně pokladník p. Kořínek J. každodenně.
Doufáme, že tento svépomocný podnik nalezne v řadách občanstva laskavého přijetí a znamenáme v úctě
za správní radu: Šmaha Josef, předseda a za ředitelství: Novotný František
U pana Haby pak záložna fungovala až do roku 1929, kdy se přestěhovala do samostatné místnosti v domě Jana Fišera, Přemyslovo náměstí 3 (naproti Kaple sv. Floriána).. Další osudy občanské záložny jsou popsány v Knížce o Slatině, autora Ing. Reichstädtera, C.Sc., na str. 167 vč. vyobrazení domu na Přemyslově náměstí se vstupem do úřadovny Občanské záložny. Dnes už je vstup zazděn a prostor je využíván pro soukromé bydlení.
Miroslava Buršíková
Květen 2013
V Druhé knížce o Slatině publikoval pan Ing. Bohumil Reichstädter, CSc. na str. 164 článek o slatinské cihelně, která se nacházela pod nynějším kruhovým objezdem na konci ulice Bedřichovické v dolíku, kde dnes sídlí vedení bytového družstva. Závěrem pojednání se zmiňuje o tom, že během II. světové války se v zchátralé cihelně ukrýval rakouský malíř jménem Schatze a že pomaloval vnitřní zdi opuštěné cihelny malbami, většinou biblickými výjevy. Tyto malby bylo možné vidět při postupném bourání cihelny a ujal se pak název Slatinské Pompeje. Cihelna byla nakonec úplně zlikvidována a zůstal jen kousek filmového pásku s několika záběry, které v roce 1943 pan Reichstädter pořídil. Fotografie v roce 2012 zpracoval Lubomír Krejčí st.
Pátráním jsem zjistila následující zpřesňující údaje, zejména díky internetu a vzpomínkám paní MUDr. Bronislavy Bystřické, které doplňují článek pana Reichstädtera:
