Koncem roku 1942 byl pod kuratoriem pro výchovu mládeže založen boxerský oddíl s názvem BC Slatina. Při založení tohoto oddílu byli mimo jiné funkcionáře František Kučera, Jan Sedlák, Josef Sedlinský, Václav Sedláček, Jindřich Krytzbach a Josef Tejkale, kteří se s plným zaujetím zapojili do trenérské práce a vedení oddílu. Do oddílu vstoupili především chlapci ze Slatiny – Jan a Jaroslav Musílkovi, dále Jožka Musílek, Pepík Holubář, Míla Zástava, FrantišekKeberle a Vít Kučera. Trénovalo se v restauraci u Kresů 2x týdně. Skákalo se přes švihadlo, bouchalo do pytle s pískem, trénovali mezi sebou. Důležitá byla práce nohou, úhyby hlavou, zaměřili se na technický box a nečekali na konečný úder K.O. Asi po 4 týdnech treningů již dosahovali dobrých výsledků při různých akcích, jako byl např. Ring mladých.
Úspěšní byli i na různých turnajích a proto se do oddílu hlásili chlapci z Brna i Líšně, jmenovitě Ladislav Kučera, Josef Žák, Jiří Halala a ze Slatiny Ladislav Blažek. V létě byl postaven ring na letním cvičišti Sokola. Boxerská utkání se rovněž konala v sále restaurace u Kresů a poněvadž borci dosahovali dobrých výsledků, býval sál často vyprodán. Poněvadž v době Protektorátu nebyla povolena žádná společenská činnost, byla činnost boxu i politickou akcí, kde se mládež scházela a vyžívala ve sportování. Při nástupu všech borců do ringu museli všichni zvednout ruku a pozdravit arijským pozdravem. Tím bylo povinnosti učiněno zadost a mohlo se boxovat
Boxeři BC Slatina již začátkem roku 1943 dosáhli řadu úspěchů. Nutno uvést, že již v únoru se zúčastnili mistrovství města Brna. V té době byly v Brně tři oddíly boxu a to: „Žižka Brno“, „AC Arzenál Olympia“ a „BC Slatina“ Zde bylo dosaženo významných úspěchů, neboť v jednotlivých váhách borci ze Slatiny zvítězili nebo se dostali do finále. V muší váze zvítězil Josef Holubář, v bantamu zvítězil Láďa Blažek, nazývaný „Vosák“, neboť jeho styl připomínal píchnutí vosy. V pérové váze zvítězil Vít Kučera. V lehké váze byl finalistou Miloš Jorda. Ve velteru zvítězil Jan Musílek a v polotěžké váze byl Jožka Musílek druhý. Brzy vstoupili do soutěže družstev, kde se později vykrystalizovala tato základní sestava:
- Muší váha: Josef Holubář, Míla Zástava
- Bantam: Láďa Blažek, Jara Musílek
- Pérka: Vít kučera, Alois Musílek
- Lehká: Miloš Jorda
- Velter: Jan Musílek
- Střední: František Keberle (cara), Lojza Musílek
- Polotěžká: Jožka Musílek, Miloš Žák
- Těžká: dlouho nebyla, později Zeman a Ivan Sedláček
Bylo 8 váhových kategorií, před utkáním bylo vážení a někteří chlapci měli problémy se do limitu příslušné kategorie dostat. Nejedlo se, chodilo do páry, čuralo do poslední kapky a uchylovalo se i k odplivnutí při kousání citronu.
Bojovala se tři kola po 3 minutách s jednominutovou přestávkou. Zahajovalo se i končilo gongem. Ringový rozhodčí měl bílou košili s krátkým rukávem a černého motýlka. Pomáhali mu 3 bodoví rozhodčí. Při konečném nástupu rozhodčí zvedl vítězi ruku. Někdy utkání skončilo nerozhodně. Za vítězství byly 2 body, za remizu 1 bod. Slatina dlouho neměla těžkou váhu, čímž automaticky ztrácela 2 body, které často rozhodovaly o konečném výsledku. V rozích při přestávkách fungoval sekundant a trenér, kteří se snažili dát do pořádku otřesené borce – polévali je vodou, větrali ručníkem, radili a hecovali borce od dalšího boje. Když boxer dostal těžký úder a lehl na zem, byl odpočítáván do deseti. To bylo K.O. Někdy se stalo, že borec vstal a na pokyn rozhodčího bojoval dál. Když byl boj beznadějný a protivník měl velkou převahu, sekundant dal ručníkem pokyn rozhodčímu, aby ukončil beznadějný boj. Tím zápas skončil T.K.O. Diváci v sále povzbuzovali zápasníky výkřiky, odměňovali každý čistý zásah potleskem a doprovázeli celé utkání dupáním, pískáním, atmosféra bývala velmi bouřlivá. Někdy bylo zajímavější než na ring dívat se na pana Sedláka, jak zápas prožívá – pomáhal rukama, výkřiky a celým tělem. V Podolí bývala velká pouť, kde se sešlo hodně lidí. Slatiňáci tam postavili ring a předváděli tam exhibiční utkání. Přihlížejících bylo mnoho a boxerům říkali „pouťoví rváči“.
V březnu 1943 se ve Vítkovicích konalo mistrovství Moravy. Laďa Blažek skončil v bantamu druhý, v pérové váze dobyl titul mistra Moravy Vít Kučera a ve váze velterové získal první místo Jan Musílek. Vít Kučera a Jan Musílek pak automaticky přešli do kategorie juniorů a boxovali na mistrovství Moravy ve Vyškově. Zde oba získali zlaté medaile a i když jim bylo teprve 19 roků, byli převedeni do kategorie seniorů. Na mistrovství Moravy v Otrokovicích získal Vít Kučera 1. místo a stal se Mistrem Protektorátu. Ve velteru zde Jan Musílek skončil druhý.
Pak začala éra oddílu BC Slatina ve 2. Moravské lize, kde naši sportovci vybojovali výborná utkání s mužstvy Letná Zlín, Vyškovem, Dubňany, Hodonínem, Mistřínem, Borovinou Třebíč a Vítkovicemi. Sportovní nadšenci z řad funkcionářů připravili pro slatinské boxery dobré podmínky a tím přispěli ke skvělým úspěchům. V roce 1944 již boxovali na špici Moravské ligy a jednotlivci byli zařazování jako reprezentanti Čech a Moravy. Velmi dobrých výsledků dosahoval Josef Holubář v muší váze a mimo Blažka, který byl postrachem soupeřů se prosadil v bantamu i Jaroslav Musílek, Vít Kučera a MilošJorda v lehké váze. O Janu Musílkovi již byla řeč. Dosahoval svým technickým boxem řadu úspěchů a jeho zápasy byly ukázkou školy Františka Kučery. Ve střední váze se začal prosazovat František Keberle, zvaný „cara“, který měl velmi tvrdý úder a jeho zápasy byl pro diváky nejpřitažlivější. Jednou se ale špatně kryl, dostal ránu na ucho a ohluchnul na ně. Někdy tekla i krev z nosu nebo obočí. Na zuby vyrobil pro všechny boxery Reinhold Kellner, syn slatinského řídícího učitele, chrániče.V polotěžké váze boxoval Miloš Žák z Líšně a Joža Musílek, který svým osobitým stylem překvapoval své soupeře, udivoval diváky, často vítězil a byl obávaným sokem svých soupeřů.
Je samozřejmé, že mimo těchto borců byla řada nových tváří a tak oddíl v roce 1944 měl 20 boxerů a dobrý kádr funkcionářů, ale především mnoho nadšených příznivců nejen ze Slatiny, ale i z Brna a okolí. Slatina pak organizovala několik zájezdů i do Čech na zápasy s BC Praha-Smíchov, Lužec nad Vltavou, Kralupy, Kladno a jiné. Tyto zájezdy byly velice náročné.Jelo se vlakem, bylo potřeba zajistit nocleh i potravinové lístky. Tenkrát se vyznamenalslatinský mladík, který si nechal říkat „baron Kurka“. (Vloupal se tehdy na Radnici a ukradl zde potravinové lístky. Prozrazení by znamenalo odsun do koncentračního tábora pro barona Kurku, ale díky tehdejšímu tajemníkovi panu Růžičkovi však ztráta byla ututlána a tak jako v mnoha a mnoha dalších případech pan Růžička opět pomohl. Smutné na tom je to, že po osvobození v roce 1945 Slatina nejen že mu neprojevila žádný vděk za všechnu ochranu před různými persekucemi ze strany německého vedení, ale ještě navíc jej tenkrát obvinili z kolaborace.) I na zájezdech předváděli slatinští borci dobrý box a dosahovali vynikajících výsledků. Borce Víta Kučeru a později i jeho bratra Jaroslava Kučeru a Jana Musílka si vypůjčovaly ligové oddíly při různých významných utkáních.
V roce 1945 po osvobození Rudou armádou nadále provozoval oddíl svoji činnost a výsledky byly velice dobré. V roce 1947 oddíl vlivem odchodu borců na vojnu nebo odstěhováním se za zaměstnáním mimo Slatinu ztrácel na kvalitě a pomalu zanikal. Je škoda, že se tak dobrý oddíl rozpadl, neboť měl ve Slatině dobré podmínky. Mnoho nadšených pracovníků ve výboru a většina slatinské mládeže žila boxem. V tréningu se v chlapcích pěstovala vytrvalost, odvaha, postřeh, obratnost, ale i sebeodříkání, když sportovec musel upravovat svoji váhu.
Brno 6.11.2003
Zpracoval: Vít Kučera, František Sklenář